Trail i Boost na maximum…

7. 5. 2018

Trail i Boost na maximum…

Špičkový endurista Jiří Fikejz hovoří o svém triumfu na velkém závodu elektrokol na BIKE festivalu u jezera Garda v Itálii.

Endurista a tovární a testovací jezdec značky Rock Machine Jiří Fikejz je velkým propagátorem a příznivcem elektrokol a na stránkách našeho časopisu už je několikrát hodnotil. Kromě závodů na klasických jízdních kolech ho logicky přitahuje i měření sil v sedle elektrokola, ačkoli pro něho zatím „elektrika“ není úplnou prioritou. „Objevil se však nový seriál závodů Bosch eMTB Challenge s prvním dílem na BIKE festivalu u Lago di Garda v Itálii, takže byl logický krok nějaký díl vyzkoušet. Zajímal nás hlavně formát a skutečný závodní test, ze kterého jsou sesbíraná data a zkušenosti nejcennější,“ říká Jirka Fikejz.

 

Trasa závodu měla prověřit schopnosti jezdců ve výjezdech, sjezdech i v orientaci v terénu. Proto nás zajímá, jaké byly parametry tohoto klání?

 

Trasa byla tajná a dostali jsme mapku až před startem. Byly na ní vyznačené měřené úseky a checkpointy, které musel jezdec zaznamenat na čip, jinak dostal penalizaci. Velmi zajímavé byly výjezdové erzety, tedy měřené rychlostní zkoušky jako v enduru, kde každé šlápnutí na zem bylo penalizováno 10 vteřinami. Sjezdové erzety byly v podstatě stejné jako v běžném enduru, akorát se jely čistě na oči bez tréninku. Poslední měřený úsek byl ve městě s pár překážkami. Trať byla vyznačená páskami a všechny chekpointy si každý vyhledal sám orientací v mapě. Soupeři ale často rádi poradili a nebyl problém se chytit i nějaké skupinky. Do erzet se startovalo v minutových rozestupech a celkový čas na závod byl 4:30 hodiny. Vše potřebné si jezdec musel vézt s sebou.

 

Jak na trati fungoval tvůj e-bike Rock Machine Blizzard INT?

 

S celkovou funkčností jsem velmi spokojený, protože podvozek pracuje dobře i ve vysoké rychlosti a v těch nejhorších podmínkách. Moje zimní a jarní testování v San Remu bylo zásadní pro to, abych nasbíral zkušenosti z tratí, které odpovídají úrovni světového poháru ve sjezdu, a promítnul to dál. Člověka už pak moc věcí nezaskočí. Vozím aktuálně sjezdové pneumatiky WTB Convict 2,5“ v High Grip verzi a vyšší zdvih na vidlici, kolem 170 mm.

 

Máš pocit, že právě zkušenosti s trialovou motorkou jsou pro tebe zásadní výhodou proti běžným bikerům, kteří vždy jezdili jen bez motoru? 

 

Jednoznačně. Já jsem otevřený novým věcem a testování novinek je mojí vášní a částečně i prací. Na e-biku jsem se cítil hned jako doma. Spoustu věcí aplikuji z motorky i v běžné cyklistice, ale v elektrokolech je to skutečně intenzivní a pomáhá mi to věci mnohem lépe pochopit a dávat do souvislostí. Ve výjezdech jsem si troufal na nejtěžší stopy a celkově jsem s kolem velmi dobře sžitý. Jsem schopen ho dostávat do mezních situací ve sjezdech i výjezdech a troufnout si do těžších úseků, hlavně výjezdových, než se odváží ostatní. To je asi hlavní výhoda. 

 

Došel jsi na trati k limitům sebe i elektrokola?

 

Ve výjezdech zcela jistě. Tam jsem jel vždy na nejsilnější Boost a do toho jsem neustále nastupoval, takže tam už jsem velmi blízko technického limitu. Je ale pravda, že hlavně jeden výjezd byl hodně náročný a nestyděli by se za něj ani v závodech v trialu nebo endura na motorkách, navíc byl celkem sypký a měl několik prudkých zatáček. Traily dolů bych přirovnal k těžším erzetám v domácí Enduroserii a tam to bylo naprosto v pohodě. 

 

 

Jeli ostatní vesměs na sériových a standardních strojích, anebo jsi kolem sebe viděl i hodně netradičních staveb, nových pohonů anebo specifických custom rámových konstrukcí?

 

Hodně to bylo o sériových elektrokolech a jejich běžném tuningu. Nějaké speciální úpravy jsem nezaznamenal. Hlavní cyklistické značky tady hrály prim.

 

Museli jste před startem absolvovat technickou přejímku a ověření parametrů pohonu diagnostikou?

 

Kolegu s Bosch systémem kontrolovali, ale já jsem žádnou diagnostikou neprocházel. Kolo jsem ale měl samozřejmě podle pravidel a legislativy.

 

Měl závod nějaké limity, co se týče maximální rychlosti dopomoci motoru, hodnoty jeho nominálního výkonu anebo kapacity baterie?

 

Elektrokola musela splňovat platnou legislativu a mít dopomoc pouze do 25 km/h. Nominální výkon motoru byl stanoven do 250 W. Kapacita baterie tuším omezení neměla, ale nic nestandardního jsem neviděl. Velká výhoda je, že trať je postavená tak, aby dobrodruzi bez omezovače neměli výhodu. Tratě byly technické a míst, kde se to dalo rozjet na vysokou rychlost, bylo hrozně málo. To je velmi důležité, protože když na to jezdec nemá úroveň, tak mu ani odblokování nepomůže k lepšímu výsledku. 

 

Máš na svém sériovém elektrokole nějaké speciální e-bikové komponenty odlišné od svých osvědčených dílů používaných na enduro?

 

Vozím oba brzdové kotouče o rozměru 203 mm od Max1, trochu vyšší tlak ve vidlici i pláštích, ale jinak nic speciálního. Mám ocelovou kazetu i ocelový ořech. Mechanickou sadu XT, novou teleskopickou sedlovku od Rock Machine a 35 mm oversize kokpit kvůli tuhosti.

 

Nastavoval sis v diagnostice Shimano parametry režimů Trail a Boost a jejich výkonový rozestup pro citlivější dávkování výkonu?

 

Na přejezdech jezdím striktně Eco režim nebo bez pomoci, abych probudil metabolismus a trochu potrénoval. Trail i Boost mám nastaveny na maximum. 

 

Jak velkou pozornost bylo třeba věnovat volbě režimů pohonu s ohledem na spotřebu energie v baterii?

 

Jelikož jsem nevěděl, jaký má závod přesné parametry, tak jsem baterii hodně šetřil a po rovinách jsem jel bez pomoci. I kvůli maximálním výkonům v erzetách, abych mohl jet opravdu naplno. Někteří závodníci si dokonce brali i druhou baterii do batohu, ale to podle mě není cesta. Na konci dne jsem stále měl tři čárky a ujel jsem přitom 44 km a 1300 výškových metrů se šesti rychlostními zkouškami. Se svým způsobem jízdy baterii hlídat nemusím.

 

Jak jsi zúročil svůj dosavadní trénink na e-biku na těžkých enduro tratích? Byl jsi připraven dobře, anebo další speciální trénink zaměříš na konkrétní cíl (například stoupáky, skály nahoru a dolů a podobně…)? 

 

Snažím se hlavně jezdit tak, abych cítil, že to někam směřuje. A je jedno, na jakém kole sedím. Cyklistiku mám strašně rád a je to můj život. E-biky do toho přinesly velký impuls a jsem rád, že se podařil první závod zrovna takhle. Věřím, že spoustě lidem to otevře oči. Snažil jsem se jet hlavně hlavou a bez chyb. Nevstupoval jsem do závodu s ambicí na umístění, ale hlavně pro zkušenosti a závodní data, které využijeme při vývoji a zdokonalování kol i elektrokol. Podařilo se mi ale zajet dobře a určitě v tréninku zapojím prvky technických výjezdů a dalších věcí, které jsem poznal při závodním nasazení. 

 

Pro Rock Machine eBlizzard to byl rok od světové premiéry nového rámu právě na Gardě. Jaké jsi měl z prezentace a vnímání značky pocit? Byl Rock Machine opět terčem zájmu laiků i fandů elektrokol?

 

Naše modely se dařilo hodně půjčovat a zájem byl velký, ostatně celý festival byl intenzivní. Nevybavuji si, že bych viděl někde takový provoz a zájem lidí o cyklistiku. Dalo by se to srovnat s Eurobikem, ale tady je to hodně i o samotném testování a přímých zkušenostech. Rock Machine má velkou výhodu v tom, že se odlišuje masivní spodní rámovou trubkou a i ostatní závodníci naše elektrokola se zájmem okukovali. 

 

Dokázal ses také před startem nebo v cíli dostatečně uvolnit a vnímat i světová jména a legendy MTB a endura, jako třeba Kluge, Hermida, Hans Rey a další?

 

No když jsem viděl startovku, tak jsem skutečně nechápal, co za legendy stálo na startu. Nervozitu jsem ale necítil, všichni kluci jsou moc fajn a je vidět, jak si užívají ježdění na kole a každý den v horách. S každým jsem se pozdravil a prohodili jsme pár slov. S Hansem Reyem jsem jel i chvíli po trati a je to hodně veselý chlapík. René Wildhaber se zase vyptával na kolo a celkově to byl parádní den. 

 

Odhadneš, jakým směrem by se podle tebe mohly ubírat závody na elektrokolech? Směrem těžkého endura a prověření jezdeckých dovedností, anebo spíše vytrvalostních závodů zaměřených na úsporu energie v baterii, na vlastní sílu jezdce a celkovou připravenost, vytrvalost a orientační schopnosti?

 

Myslím, že oba směry jsou super. Je důležité, aby se závody e-biků oddělily od normálních cyklistických formátů a nabídly právě tu přidanou hodnotu v podobě výjezdů, orientace v terénu anebo hodně těžkých a technických mrzet, kde bez pohonu nemáte šanci. Tímto pochopí závody a vůbec e-biky i ortodoxní cyklisté a třeba je někdy také vyzkouší. Je to další alternativa a směr, kudy jít. Z formátu akce na Gardě jsem byl nadšený. 

 

Je podle tebe reálné uspořádat závody elektrokol na podobné úrovni i u nás, anebo si ještě pár let počkáme?

 

Myslím, že si musíme chvíli počkat. Náš trh je v určitých věcech zdrženlivější a hodně lidí si stále elektrokolo spojuje s handicapem nebo pouze dojížděním do práce, popřípadě s levnými e-biky s pochybným původem. V západních zemích je ale tento fenomén skutečně masivní a u nás to bude podobné. Navíc český cyklista je automaticky jednou nohou na startovní čáře, takže o budoucnost strach nemám. Soutěživost v nás je velká. Velká výhoda je ta, že na super erzetu pro e-bike nepotřebujete nutně velký kopec a celé se to dá vytvořit na menším okruhu. Navíc si stále více všímám toho, že lidé nejedou na závody jen pro to, aby se rvali o výsledek, ale prostě proto, že je to zážitek a naučí se něco nového, co jim pomůže v dalším vývoji. A závod e-biků může nabídnout hodně zajímavý mix zážitků. 

 

Jaké tě čekají v sezoně další závody a kolik z nich bude ještě v sedle e-biku?

 

Určitě ještě pojedu Willingen a možná i Leogang. Cokoliv bude zajímavé, tak se budu snažit se tam objevit. Letos jsem v zahraničí už víc než doma, takže budu rád vyrážet za dobrodružstvím. 

Text: Ondřej Vysypal, foto: archiv Jiřího Fikejze

gallery

PŘEDPLATNÉ